Blog o postavě ve hře Lady Popular - Módní Aréna

Jaro je tu

12. září 2017 v 17:50 | Sigyn |  I ve svém nejstarším tričku můžeš mít hezkou tvářičku
Ne, nezbláznila jsem se, jen mám zpoždění :D
Tahle fotka byla původně určená ke zveřejnění v dubnu... v dubnu 2016. Potom byla přesunuta na květen, kvůli celkovému zpoždění s blogem, následně na léto jako dobrý vtip, na podzim, po prázdninách, až budu mít čas, a konečně zase na další jaro, když se teda přes zimu budu věnovat klubovým fotkám. Ale člověk míní a... však to znáte.

Když mi teda článek o tom, jak jsem ráda, že už je jaro, vyšel takhle vtipně na podzim, rozhodla jsem se, že to nevadí, že stejně napíšu, jak mám jaro nejradši. A ejhle, narazila jsem na nečekané překážky. A to hned tři. Léto, podzim a zimu. Ty mám totiž taky nejradši. Ale když už jsem jednou nazvala dnešní článek tak, jak jsem ho nazvala, udělám si sama sobě jednou provždy pořádek v hlavě a najdu si aspoň pět důvodů, proč je jaro nejlepší.
A jelikož jsem systematik a mám ráda pořádek, aspoň už vím, o čem budu psát zítra. (A taky pozítří a v pátek, pokud budu mít čas vysedávat u počítače)

Proč mám ráda jaro:
Za prvé, protože jsem účetní. To by ostatním účetním mělo stačit, aby pochopily, tedy pokud jsou to účetní a ne ty parodie, se kterými se občas setkávám, zvláště když od některých přebírám firmy, které od nich odcházejí a jdou účtovat k nám. Tím nenarážím na nikoho konkrétního, nechci se nikoho dotknout, či snad naznačit, že mezi účetními je spousta dam i pánů nehodných toho označení. Ale abych vysvětlila, proč mám ráda jaro, i laikům, mezi něž počítám i ty své kolegyně a kolegy, o kterých byla před chvilkou řeč, jaro mám ráda proto, že účetní uzávěrka a doklady s ní spojené musí být hotové do konce března. Možná se teď ptáte, proč mám ráda ten shon a stres, jestli jsem se náhodou nepomátla už definitivně. Tak abych řekla pravdu, i ten shon má něco do sebe, ale hlavně proto, že víte, že už bude brzy konec. A teprve s prvním dubnem začíná pro mě vlastně to pravé jaro. Ono taky v březnu ještě většinou není o co stát.
Za druhé mám velkou nohu. Teda hlavně širokou. Hned vysvětlím, jak to souvisí s jarem. Je to opět docela prosté, až přízení. Na nohu velikosti 42 a ještě k tomu širokou jako můj nový sedmadvacetipalcový monitor si totiž zkuste sehnat zimní boty. A tak ačkoliv moje lady má v šatníku 1766 párů bot (jen čert ví, jak velký musí ten šatník být, nejspíš zasahuje do několika časových pásem a když je u košil pět odpoledne, mají ponožky teprve tři ráno), já sama vlastním těch párů asi deset a z toho zimní jedny. A to do těch deseti počítám i domácí pantofle, holinky a boty do vody. Není tedy divu, že pokud už musím ze svého útulného hnízda s počítačem a jídlem vyrazit někam ven, udělám to mnohem radši za sucha, než se brodit ve sněhu, či ještě hůř, v břečce. A proto mám ráda jaro, spíš teda opět ten duben a květen, protože březen počítám stejně spíš k zimním měsícům :)
Za třetí mám ráda barvy. Mám ráda všechny barvy, takže i bílou, ale přece jen, víc barev je prostě víc. Jedna mě neuspokojí. A navíc sníh, obzvlášť když pěkně umrzne a zasvítí na něj šikmé odpolední slunce, má takovou drobnou nepříjemnou vlastnost. Bolí z něj oči. Což mi vadí i jako řidiči. Koukat do zelené je prostě zdravější.
Za čtvrté mám ráda vůni jara. Kdo ví, o čem mluvím, ten to prostě ví. Kdo neví, tomu to stejně nevysvětlím, jak na jaře voní čerstvá tráva, kvetoucí stromy, jarní deštík i vzduch ionizovaný pořádnou bouřkou. Když je najednou cítit ve vzduchu ten příslib vody a ne stále jen sucho a mráz.
Za páté mám ráda ptačí zpěv. Zní to jako absolutní klišé, ale musím trochu romantiky vpustit do svého pragmatického žvanění o zimních botách a oddychu od přemíry práce. Možná proto, že mám od malička hudební sklony, miluju všechnu hudbu a sama ji občas provozuju, mám ráda i zpěv ptáků. Nepoznám od sebe slavíka a skřivana, netuším, jak zpívá stehlík, nebo kos. Poznám tak možná krkavcovité od těch ostatních, ale o to nejde. Mám ráda tu hudbu jako celek. Když se probudíte a první věc, kterou uslyšíte, ještě se zavřenýma očima, je štěbetání, pískání, pípání a šveholení. Bezděky se mi, starému cynikovi, vybaví občas to staré známé: ptáci řvou, lesy smrděj, už abychom byli v hospodě. Ale i když se tomu zasměju, někdy to i sama vyslovím, vždycky si trochu provinile pomyslím, jak by to tu bez jejich zpěvu bylo smutné.
Za šesté, no vida, mám jeden navíc, tak tedy za šesté, na závěr, mám ráda chuť jara. A opět klišé, které mi můžete a nemusíte věřit, ale na jaře má pro mě i ta ubohá zelenina o ovoce ze supermarketu nějak lepší chuť. Možná je to jen můj dojem, ale myslím, že i ta okurka ve skleníku nějak tuší, jestli je venku zima, nebo už jaro. Ale možná taky, že na jaře prostě opravdu začínají míň hnojit a všechno to méně chutná dusíkem :)

Tak se mějte krásně, milá jarní kvítka, jak by asi napsala Běta :)
Vaše rozjarněná Sigyn.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama